Každý zná Benátky. Ale málokdo je zažije bez davů, front a selfie tyčí. Přitom stačí sejít z hlavní trasy a uvidíte úplně jiné město – pomalé, tiché, osobní.
Město, které se topí v lidech i vodě. Benátky čelí přelidnění víc než jakékoliv jiné evropské město. Každý den sem přijede až 120 tisíc turistů, z toho více než polovina jen na otočku. Město přitom obývá už jen necelých 50 000 stálých obyvatel, kteří si stěžují, že se jejich domov mění v kulisu pro sociální sítě a přestává být místem k životu.
Radnice už zavedla poplatek pro jednodenní turisty a plánuje další opatření, aby ulevila historickému jádru. Ale zatímco davy míří na náměstí San Marco, jen o pár kroků dál můžete zažít úplně jiný svět.
Tiché čtvrti, které (zatím) nikdo neobjevil
Zatímco San Marco je turistická past, v Cannaregio objevíte skutečné Benátky. Čtvrť je sice nejlidnatější, ale zároveň si uchovala z běžného života víc než známější části. Pokud se vyhnete oblasti u Velkého kanálu, užijete si malé kavárny a večerní atmosféru jako z Felliniho filmů. Nachází se tady i jedna z nejstarších židovských čtvrtí v Evropě, kde vzniklo slovo „ghetto“, nebo malé galerie, knihkupectví a další obchůdky. Dobrým tipem bude podvečerní procházka podél kanálu Fondamenta della Misericordia, Aperol tu stojí polovinu a západ slunce má víc barev než jakýkoliv filtr.
Poklady Dorsodura
Benátská čtvrť Dorsoduro skrývá několik zajímavých pokladů. Celé místo je známé především pozoruhodnými uměleckými galeriemi a muzei. Neměli byste si nechat ujít sbírku Peggy Guggenheimové, nebo návštěvu Punta Della Dogana a Ca´Rezzonico, ve kterých najdete jedinečná díla místních i mezinárodních umělců napříč staletími. Dalším zajímavým místem k vidění je Ponte dei Pugni. Je to most ze 17. století s podivným názvem a historií. Ponte dei Pugni, což v překladu znamená „most pěstí“, odkazuje na pěstní souboje, které bývaly v Benátkách kdysi populární. Právě tady se potkávaly soupeřící gangy. Soupeři se snažili vzájemně srazit do kalného kanálu pod nimi. Stopy po oděrkách jsou možná vidět dodnes.
Benátky na talíři
Většina turistů si dá v Benátkách těstoviny a tiramisu. Místní ale jedí jinak: úhoře, artyčoky, grilované sardinky s rozinkami. Skutečnou chuť města poznáte na trzích u Rialto nebo v tradičních barech bacari, kde se podává „cicchetti“, což je malé tapas s rybami, zeleninou, polentou nebo sýrem. Chcete zažít Benátky jako místní? Zkuste místo restaurace navštívit tři bacari a v každém si dejte dvě věci. Zaplatíte méně, zažijete více.
Město, které mění tvář
Víte o tom, že v Benátkách existuje ostrůvek, který se donedávna objevoval jenom v létě a ještě na nějaký čas? Momentálně se ale vzhledem k novým protipovodňovým zábranám stal trvalou součástí laguny. Pro Benátčany představuje Bacan pomyslné tajné místo, kam utíkali před davy turistů. Jedná se o písčitý úsek dlouhý dvě stě padesát metrů a široký deset metrů. Nachází se mezi Sant Erasmo a Punta Sabbioni. V případě zájmu se sem lze dostat loďkou.
Co si pro návštěvu Benátek zapamatovat?
Nefoťte gondoly. Nejezte v první restauraci u kanálu. Nespěchejte. Sedněte si, objednejte jedno cicchetto a sledujte, co se kolem děje. Skutečné Benátky nenajdete ve výhledu na lagunu, ale v zapadlých uličkách, v tichém podvečeru. V příbězích, které se nikam necpou…
Právě tyhle Benátky stojí za návštěvu.
