Říká se, že úspěch nás má motivovat. Ale co když nás spíš uspává? Syndrom tlusté kočky není oficiální diagnóza, ale možná by měl být. Vysvětluje totiž, proč se po dosažení cíle často měníme v pasivní, zlenivělé verze sebe sama.
Ten pocit zná většina z nás. V práci jsme úspěšně dokončili projekt a dostali za něj velkou pochvalu. Nebo jsme získali skvělé hodnocení ve škole. Nebezpečí po takovém úspěchu spočívá v tom, že usneme na vavřínech a dál vynakládáme mnohem méně úsilí, tedy prozatím. Zkrátka předpokládáme, že příště se nám bude dařit stejně dobře.
Syndrom tlusté kočky aneb právě jsem zabil/a myš
Tak proč bych se měl/a víc snažit? Tohle srovnání sedí dokonale. Představte si buclatou, spokojenou a čerstvě nakrmenou kočku. Ta se taky hned nepřetrhne, aby hledala další potravu. A stejně tak to máme i my lidé: jakmile „ulovíme kořist“ neboli dostaneme úkol, který vyřešíme na jedničku, je naše „motivace lovit další myš“ zpočátku nízká.
Klinická psycholožka Jessica Rohlfing Pryor z americké Northwestern University pro The Guardian na toto téma poznamenala, jak moc je běžné, že lidé po dosažení cíle necítí hrdost, ale hlavně úlevu, protože dosáhli očekávání a vyhnuli se selhání. Pro syndrom tlusté kočky je takový postoj klíčový – místo vnitřní radosti po úspěchu nás pohltí prázdnota, protože jsme jen splnili to, co od nás ostatní čekali.
Spokojený přístup se vyskytuje i ve firmách
Syndrom tlusté kočky se ale netýká jen lidí a čtyřnohých přátel. Tento jev se děje i ve firmách. Podle organizačního psychologa a autora Adama Granta se s ním potýkají všude tam, kde se lidé brání změnám a inovacím. „Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli na vrcholu,“ vysvětluje Grant ve své videoprezentaci TED Talk na toto téma. „Opravdu jste chtěli změnit současný stav věcí? Ne, samozřejmě že ne. Ve skutečnosti jste pravděpodobně zpyšněli a odmítali jste zkoušet nové možnosti.“
Tento samolibý přístup postihuje zejména velmi úspěšné podnikatele, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jejich organizační struktura, produkt nebo služba jsou vždy dobře fungující a lidé je rádi vyhledávají a vyhledávat budou. Dotyční mají pro svůj názor jednoduchý důvod – bylo tomu tak i v minulosti.
Zákeřný syndrom
Zákeřné na syndromu tlusté kočky je, že postižená osoba, ať už je to kočka, jednotlivec nebo vedení firmy, si neuvědomuje, jak škodlivý tento postoj může být a dokonce může zabránit dalšímu úspěchu. Do každodenního života se tenhle přístup tlusté kočky často pomalu vkrádá ve stylu: „Ale nemusím se učit na zkoušku, tu poslední jsem zvládl opravdu dobře“ nebo „Na schůzku s klientem se nemusím moc připravovat, zvládnu ji na jedničku“. Škodlivá povaha takového způsobu myšlení se bohužel často projeví až příliš pozdě – tedy poté, co je zkouška již zpackaná nebo obchod selhal.
Syndrom tlusté kočky: a jak na něj
Jak se tedy můžeme chránit před tím, abychom se stali línými a samolibými a očekávali, že budoucí úspěch prostě přijde sám od sebe? Nejdůležitější dovedností je sebereflexe – protože nejprve si musíme uvědomit, že usínáme na vavřínech, než můžeme cokoli změnit. Pomáhá pravidelně kriticky se zamyslet a pečlivě a upřímně zvážit, zda předpokládáme, že úspěch přijde sám, nebo zda jsme ochotni pro něj pracovat. Pokud si čas od času tímto způsobem prověříte své myšlení, je méně pravděpodobné, že se stanete obětí syndromu tlusté kočky.
