Déšť uprostřed léta vypadá jako zklamání. Ale možná je to přesně to, co potřebujeme. Den bez očekávání, bez plánů, bez výkonu. Zastavení, které nám dovolí nadechnout se jinak. Co dělat, když o prázdninách prší? Nemusíte nic. A nebo všechno úplně jinak.
Na co čekáme většinu roku? Jasně, na slunečné dny. Víkend, dovolená, čas bez budíku. A pak přijde déšť. Obloha zešedne, představy o opalování mizí a člověk má pocit, že mu léto utíká mezi prsty. Jenže co když je právě tenhle „ztracený“ den tím, co jsme potřebovali?
Letní déšť není konec světa. Je to pozvánka zpomalit. A taky si přestat nalhávat, že všechno musí být produktivní, smysluplné a hezky nasvícené.
Zpomalit bez výčitek
Déšť je možná to nejlepší alibi, jaké vám léto může nabídnout. Konečně se dá v klidu otevřít to, co obvykle odkládáte: rozečtenou knihu, starý deník, nápad, který jste si zapsali jen jednou větou. Prázdninový déšť má zvláštní kouzlo. Dovolí vám být chvíli úplně jinde, a přitom doma.
A taky můžete třeba přerovnat šatník. Ne proto, že musíte, ale proto, že vás to uklidní. Nebo zkusit nějakou ze seznamu věcí, které odkládáte nikoli kvůli času, ale třeba kvůli obavám. A nebo nedělejte nic. I to je v pořádku. Podle výzkumu Stanfordské univerzity může i krátký čas bez výkonu a cílů přispět k lepšímu rozhodování a větší psychické pohodě.
Když jste na cestách, dovolte si změnit plán
Na dovolené má déšť jiný odstín frustrace. V plánu bylo moře nebo výlet – a místo toho je zima, vlhko a nuda. Ale i tady se dají najít alternativy. Zajděte do místního muzea, galerie, na hrad. I menší města nabízejí řadu podobného vyžití. Také můžete popadnout deštník, pláštěnku a jen tak se toulat v prázdných uličkách bez davů. Povídejte si. Bez telefonu v ruce. Jen tak. Z dalších variant se nabízí třeba podcast, který normálně nestíháte a teď vám ho déšť nabízí. Dny mimo rytmus nás nutí reagovat jinak. A právě díky tomu si je často pamatujeme nejvíc.
Nezapomeňte, že věci mohou být jiné
Když prší venku, možná přijde změna i uvnitř. Tedy uvnitř vás, protože letní déšť je spouštěč nejenom přeháněk z nebe, ale i těch v hlavě. Zatímco kapky tiše bubnují na okenní tabule, v nás se mohou vynořit věci, které jsme dlouho odháněli – myšlenky, pocity, otázky bez odpovědí. Možná až tehdy, když všechno kolem nás zpomalí, zjistíme, co jsme ztratili ze zřetele. A že čas bez plánu, bez výkonu a bez cíle může být ten nejdůležitější.
Proto až příště začne pršet, místo nadávání si zkuste položit jinou otázku: co mi ten déšť vlastně chce připomenout?
