Kdysi to bylo suši, pak hummus, potom fermentované cokoliv. Každý měsíc nový objev, doslova nová fúze. A pak přišel moment, kdy jsme stáli před otevřenou lednicí a jídlo přestalo být radost.
Dostavila se chuťová únava
Myslíte si, že nejde zahltit smysly tím, co jíme? Jde a věda má pro tento fenomén název – senzorická neboli chuťová únava. Je to vlastně výsledek procesu, ve kterém se intenzita chuťového vjemu postupně snižuje při opakované expozici téže chuti. Například v gastronomii je známo, že po několika slaných jídlech už slanou chuť téměř necítíte.
Když chuť zabíjí chuť
Mozek si pamatuje, že kari z kokosového mléka kdysi představovalo manu nebeskou. Jenže teď? Teď nic. Vlastně to chutná pořád dobře, ale jenom to s námi už nic nedělá. Nepřekvapí, nevzruší, neoslní. Pouze se dostaví pocit, který přesně vyjadřuje následující věta: Zase to samé. Je to jako s parfémy – když jich máte hodně, neucítíte později už nic.
Nebohé chuťové buňky
Chuťové buňky nejsou stroj na zábavu. Pokud je bombardujete neustálým střídáním intenzivních vjemů, přestanou rozlišovat. Silné chutě jako kari, sýry či fermentované omáčky vás možná dřív nadchly. Ale když je jíte pořád dokola, splývají do jedné unavené masy. Mozek je zaznamená, jenom vás neodmění žádným nadšeným „poplácáním po zádech“. Jídlo navíc vyhodnotí jako méně příjemné. Studie ukázala, že až 40 % lidí nedojí první chod nikoli proto, že by byli plní, ale proto, že je chuť daného jídla už „obtěžuje“.
Člověk miluje změnu, a tak zkouší i různé kuchyně. Paradoxně ale větší rozmanitost může vést k tomu, že si vychutnáte méně, protože mozkový „vypínač“ se v období zahlcení aktivuje rychleji. Jídlo může být dobré, ale už v sobě zkrátka nenese přepych prvního dojmu.
Chuťová únava není konec. Jen pauza
Když chuť jako zážitek zmizí, je vhodné se vrátit k bezpečným, neutrálním potravinám, např. k bílé rýži, čistým vývarům, polévkám. Ty nabízejí klidný prostor pro skutečné vychutnávání, aniž by přitom došlo k přetížení vašich chuťových buněk. V psychologii se tomu přezdívá reset. Mindful eating neboli vědomé jedení zase učí jíst pomalu a vědomě. A tušíte správně, tak se nám opět chuť vrátí.
A tak vaříme polévky
Ne proto, že by to byla senzace na sociálních sítích. Ale protože je to důvěryhodně známé, uklidňující. Vývar nejspíš nikdy nebude hvězdou Instagramu, a přesto se k němu vracíme. Ne proto, že je trendy, ale proto, že v čase přehlcení chutěmi představuje jedno z mála jídel, které nás „jenom“ zasytí.
Chuťová únava
Možná jsme se nepřejedli jídlem samotným, ale tím, co se z něj stalo. Neustálé novinky, příběhy, trendy a gastro zážitky, které si máme fotit, sdílet a ideálně ještě hodnotit. A přitom stačí málo. Zmíněná miska rýže nebo teplý vývar. Jídlo, které nic neslibuje, ale funguje. Ne jako zážitek, ale jako návrat. Ke klidu. K sobě. K chuti, která nemusí být velká, aby byla opravdová.
