Ďábel může nosit Pradu, ale ďábel nosí také buřinky, tógy a šuby. Tím jsme chtěli naznačit, že historie lidstva je plná nejhorších šéfů na světě, proti kterým je i Miranda Priestly ze zmíněného filmu mírná jako beránek. Takže pokud ten váš šéf nestojí za nic, buďte rádi, že jste nepotkali třeba tyhle…
1. Kontrolou posedlý šéf
První cenu získává železniční baron z 19. století George Pullman, jehož společnost vyráběla spací vozy. Pro své dělníky postavil orwellovské město se školami a kostelem, ale bez věcí, co dělají život zábavnějším. Tedy jaksi zapomněl na hospody nebo třeba noviny, protože co kdyby si v nich jeho ovečky přečetly něco závadného. Velký magnát dokonce nasadil na obyvatele svého území inspektory, kteří chodili k nim domů a kontrolovali, zda mají lidé řádně uklizeno.
Pullman šel ovšem ještě dál. Nahradil totiž americkou měnu vlastními penězi, aby mohl kontrolovat ceny potravin, nájemného a zásob. Jeden z nešťastných dělníků údajně prohlásil: „Narodili jsme se v Pullmanově domě, nakupujeme v Pullmanových obchodech, učíme se v Pullmanově škole, na náboženství chodíme do Pullmanova kostela. Až umřeme, půjdeme do Pullmanova pekla.“ Když pracovníci v roce 1894 zahájili stávku, Pullman odmítl vyjednávat a krize se vyhrotila, což vedlo ke střelbě a smrti několika dělníků.
2. Šéf sadista
Stačí si vzpomenout na Caligulu. Podle římského historika Suetonia, tento císař, který vládl v letech 37 až 41 n. l., nechával rozřezávat své podřízené na půl a kusy jejich těl házel zvířatům. Poddané zavíral do klecí, značkoval je, bičoval, vyřezával jim kusy masa z těla a odsuzoval je k práci v dolech. Často takhle trestal za sebemenší kritiku svých gladiátorských představení. To nemluvě o každodenním ponížení, které museli jeho zaměstnanci podstupovat. Podle Suetoniovy knihy Životy dvanácti císařů byli Caligulovi nejvýše postavení senátoři nuceni „běhat ve svých tógách několik kilometrů vedle jeho vozu a čekat na něj u stolu s ubrouskem v ruce“.
Konec 19. a začátek 20. století s sebou přinesl další vlnu rozvoje průmyslu a s ní i další sadistické šéfy. Třeba takoví Max Blanck a Isaac Harris, majitelé společnosti Triangle Waist Company v New Yorku. Nejenom že vypláceli imigrantkám a dívkám hrozné mzdy, ale aby potlačili stávku, najali si prostitutky, které měly zmlátit na demonstraci hlavně dělnice. V roce 1911 dosáhli nové úrovně podlosti. V továrně vypukl požár, ale ženy nemohly uniknout, protože šéfové zamykali od provozu dveře. Tehdy tam zemřelo 146 dělnic. Rodiny zemřelých společnost zažalovaly a získaly jako kompenzaci 75 dolarů za každou osobu. Vrchol všeho ovšem byl, že Blanck s Harrisem vydělali na jedné takové ženě díky jejich pojišťovací společnosti celých 400 dolarů.
3. Podrazák
Ukázkovým příkladem je vědec Jonas Salk, ano ten, který pomohl vyvinout vakcínu proti obrně. V roce 1955 uspořádal Salk tiskovou konferenci, která byla jak historická, oznámil na ní vyléčení hrozné nemoci, tak i notoricky známá, protože se nějak opomněl zmínit, že to tak úplně nebyla pouze jeho zásluha. Profesor Adam Grant ve své knize Dávat a brát zmiňuje, že Salkův tým opustit konferenci doslova v slzách. Člen týmu, vědec Julius Younger za tohle Salka doživotně zatratil a prohlásil, že Salk udělal „tu nejnekolegiálnější věc, jakou si dokážete představit“.
4. Šéf bez morálních zásad
Šéfové si občas myslí, že mohou všechno, třeba i manželku podřízeného. Pro správný příklad stačí nahlédnout do bible. Takový král David se v tomhle směru totiž neuměl vůbec kontrolovat. Jednou spatřil ženu jménem Batšeba, jak se koupe ve vaně a už to jelo. Jako král si mohl dovolit, co se mu momentálně zlíbilo, a tak krásku zatáhl do postele a přivedl ji do jiného stavu. Leč ouha, zádrhel. Byla už vdaná za jednoho z Davidových vojáků Uriáše. A co na to David? No nic, poslal nebohého manžela na fatální misi a bylo vymalováno…
5. Nevděčník
Král Slunce Ludvík XIV měl rád pochlebovače, ale jen do určité míry. Jeho ministr financí Nicolas Fouquet jednou uspořádal na královu počest honosnou party. Ludvík zjistil, kolik tahle legrace stála a protože to byl fakt ranec, strašně se naštval a nechal milého ministra zavřít za zpronevěru. Fouquet tak strávil zbytek života na samotce.
A nakonec tu máme Ivana Hrozného. A buďte si jistí, že svým zaměstnancům udělal spoustu hrozných věcí. Dokonce se odvážil hodit jednoho neposlušného do smečky rozdivočelých psů. A to nebožákovi bylo pouhých 13 let. Pěkný šéf!
Text: Julie Čermáková
Zdroj: Wikipedia, Dávat a brát, Adam Grant
Foto: Master1305/Freepik.com